Častým dotazem našich klientů, emitentů listinných dluhopisů je, zda musí vlastníci dluhopisů tyto po či před splacením vracet emitentovi.
Dluhopis je dle § 1 zákona o dluhopisech definován jako cenný papír, s nímž je spojeno právo na splacení dlužné částky. Dluhopis je tak formalizovaná půjčka vtělená do cenného papíru. Klíčovým definičním znakem dluhopisu je právo na jeho splacení.
Z uvedeného plyne, že pokud emitent dlužnou částku, kterou reprezentuje dluhopis (jistinu) splatí, právo na splacení dlužné částky zaniká. Splacením dlužné částky (a příslušenství) dluhopis zaniká a z dluhopisu jako cenného papíru se stává papír bezcenný. Tuto tezi podporuje i § 15a, který konstatuje, že vlastní dluhopisy nabyté emitentem zanikají datem jejich splatnosti (splynutím). Analogicky tedy dluhopisy v držení vlastníků odlišných od emitenta zanikají splacením. V neposlední řadě tento závěr podporuje i § 1908 občanského zákoníku, který uvádí, že splněním dluhu závazek zaniká.
Odpověď na dotaz v úvodu článku tedy zní, že vlastníci dluhopisů nemusejí listinné dluhopisy vracet ani před ani po splacení emitentovi. Splacením dluhopis jako cenný papír zaniká.
U zaknihovaných dluhopisů dojde po jejich splacení k zániku na příkaz emitenta centrálnímu depozitáři.